Sokolská myšlenka v Medlánkách - 2. díl

Dvacátá léta

Jestliže rok 1919 byl poznamenán „vzletem sokolím“, rok 1920 přinesl první problémy. Souvisely s celostátní situací, která byla stále pod vlivem událostí 1. Světové války. Přestože v ní bylo zničeno mnoho hodnot, už roku 1920 se objevila nezaměstnanost. Zejména v dospělých složkách, u bratří a sester, byla docházka do cvičebních hodin ovlivněna, což bylo vyššími orgány kritizováno. Otázka dne tedy zněla:  Co se členy, kteří neplní svoje povinnosti? Tyršovo heslo „Stály ruch, věčná nespokojenost“ našlo realizaci v pořádání vlastních akcí:

• 28. Února – tělovýchovná besídka
• 7. Března – vycházka žactva a dorostu do České (Cinzendorfu)
• 21. Března – besídka k narozeninám T.G. Masaryka
• 23. Března – vycházka žákyň a dorostenek do Soběšic
• Červen – VII. Všesokolského sletu v Praze se účastnilo z Medlánek 7 dorostenců, 3 dorostenky, 4 ženy a  11 mužů, z nich 6 v krojích
• 18. Července – veřejné cvičenív Brklu. Dospělí cvičili prostná, dorost závodivé hry a švihadla, žactvo hry. Cvičících bylo celkem 272, v průvodu šlo 285 krojovaných a v civilu 239 občanů. Při vstupném 4 koruny za osobu činil příjem 3 154 korun, čistý zisk 703 koruny, 50 haléřů
• 1. Srpna – vycházka dorostu na Nový hrad
• 19. Září – národní slavnost s tanci a lidovými zvyky

Tak jako akce naší jednoty byly navštěvovány i členy okolních jednot, tak medlánečtí sokolové tyto návštěvy opláceli. V průvodu v České šlo v kroji celkem 23 členů, v Jehnicích 26, v Řečkovicích 27, na zájezdu v Jičíně 24 a 6 z nich cvičilo. Sokolské hnutí jako celek řešilo v těchto letech svůj vztah ke kolektivním míčovým hrám: odbíjené, košíkové, tenisu či házené. Také organizovaný tramping odváděl v této době lidi z tělocvičen – sokoloven a dával možnost pohybu venku, na hřišti či v přírodě. Jednoznačně byla odítána kopaná.

Složité poválečné poměry působily fluktuaci mezi činovníky, ale i mezi členskou základnou. Řada členů odchází mimo Medlánky, řada vystupuje, naopak se hlásí členové noví. Problémy se nevyhnuly ani předním činovníkům. Tak ve funkci starosty se vystřídali: Metoděj Grošov (1919 – 1921), Antonín Kučera (1922), Bohumil Votava (1923 – 1926), Metoděj Večeřa (1926 – 1928) a František Faber (1929 – 1933). Funkci místostarosty, která při dobré práci starosty byla celkem nevýznamná, byla za uvedené období měněna celkem osmkrát, vždy jiným členem. Protože v sokolské činnosti byl položen důraz především na složku cvičební, velmi důležitou roli hrál náčelník a náčelnice, nazývaná tehdy náčelní. U mužů plnil tuto úlohu celkem 3 roky Josef Peňáz, jedno období Vojta Černý, pět roků František Faber a třikrát byl zvolen Alois Juračka. V ženských složkách byla obměna menší. Po jednoročním působení A. Korandové (1919), A. Kalvodové (1920) a A. Peňázové (1921), nastoupila roku 1922 Marie Černá, která tuto nelehkou povinnost plnila celých 10 roků.

Antickou zásadu „V zdravém těle zdravý duch“ naplňoval svou činností vzdělavatel. První tři roky to byl Antonín Valoušek, po roce Bohuš Votava a L. Růžička. Potom převzal štafetu na pět roků Vojtěch Hradil a po něm Karel Fuchs. Značná obměna byla na postu jednatele. Po jednoročním působení Fr. Fabera, J. Urbánka, Fr. Loučky a M. Suchého, dva roky vydržela Marie Uhlířová, 3 roky Fr. Juračka a stejnou dobu Vojta Černý. Poměrně stabilizovaná byla funkce pokladníka. První čtyři roky Antonín Marša, jeden rok Václav Černohlávek, další čtyři roky H. Štaudová a po ní I. Grošová.
O činnosti medlánecké sokolské jednoty na počátku 20. Let minulého století jsme informováni velmi dobře a podrobně. Zachovala se totiž kniha zápisů a schůzí vedená vzdělavatelem, učitelem Antonínem Valouškem. Také kronika medláneckého Sokola uložená ve Státním archivu vypovídá o obrovském nadšení a houževnatosti, ale i o tom, že další léta nebyla ve vývoji jednoty snadná.

Vedle vlastní cvičební činnosti (dle nařízení Československé obce sokolské byla cvičební činnost uložena všem zdravým členům mladším 26 let), byl největší důraz kladen na podporu akcí, které byly pořádány blízkými i vzdálenějšími sokolskými jednotami. Tak v roce 1921 to byl zájezd do východoslovenských Košic, kam z Brna odjelo 200 můžů, 80 žen a 80 tak zvaných přispívajících členů. V měsíci květnubylo veřejné cvičení v Králově Poli, červnové aktivity začaly v Řečkovicích, Rozdrojovicích a vrcholily župními slety v Husovicích a v Pisárkách. Po vystoupení na Ořešíně konala medlánecká jednota vlastní veřejné cvičení. V průvodu obcí šlo 400 účastníků, cvičilo 41 mužů (18 z Medlánek), 15 žen (5 M), 35 dorostenců (13M), 20 dorostenek (7M), 21 žáků (11M) a 52 žákyň (12M) – tedy 66 borců z naší jednoty. V srpnu navštívili medlánečtí cvičenci sokolskou akci v Komíně a na zájezd do Jičína jelo celkem 18 osob.

Složitá domácí politická scéna ovlivňovala i život naší tělovýchovné jednoty. I když zakladatel Sokola Dr. Miroslav Tyrš zdůrazňoval, že „naše věc není pro strany, ale pro národ veškerý“, měla tehdy strana lidová svého Orla a sociální demokracie svoji Dělnickou tělocvičnou jendotu (DTJ). Politická řevnivost se přenášela i do tělovýchovy a vrcholila v jarních měsících roku 1921 rozhodnutím březnové schůze Sokola, aby byli potrestáni vyloučením nebo důtkou ti členové, kteří navštívili divadelní hru sehranou DTJ (podotýkám, že tuto hru sehráli na jevišti, které jim za částku 100 korun zapůjčila sokolská jednota). Konflikt se záhy přenesl i do žákovských složek, když se jednalo o využívání letního cvičiště v Berglu. I když došlo k dohodě, aby na cvičišti v Berglu mohly cvičit obě tělovýchovné organizace, nastolily tyto problémy otázku vybudování vlastního hřiště či vlastní tělocvičny.
8. dubna 1921 oznámil starosta jednoty radostnou zprávu, že na žádost byl jednotě ministerstvem přidělen pozemek o výměře 5 000 metrů čtverečních na stavbu sokolovny a letního cvičiště. Bohužel nedošlo k dohodě s majitelem velkostatku. Místo požadované parcely č. 262, byla jednotě nabízena parcela č. 52, která uvedeným záměrům, podle názoru odborného poradce ředitele Slavíka, naprosto nevyhovovala. Byl podán protest jednak u Pozemkového úřadu v Brně, jednak prostřednictvím źupy a Československé obce sokolské (ČOS). Situaci nezachránil ani Pozemkový úřad přidělením ještě 2 500 čtverečních metrů půdy na zřízení hřiště. Výsledek tohoto protestu není znám. Skutečností zůstává, že stavba sokolovny v Medlánkách nebyla realizována.

Mimo tyto problémy žila jednota bohatým životem. 12. září byl uvítán v Brně prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V krojích šlo z Medlánek 6 mužů a 3 dorostenci, každý člen přispěl částkou 2 koruny na úhradu hudby. V průběhu roku byly sehrány 4 divadelní hry: Za živa do nebe, Adamita, Palackého třída 27 a Únos Sabinek. Členstvo odebíralo 8 druhů sokolských časopisů – celkem 34 výtisků, knihovna měla 23 knih a zapsáno bylo 47 čtenářů. Hodnota knihovny byla 800, cena jeviště 2 904, cena nářadí 3 237 a nábytku 1 340 korun. Měsíční příspěvek na člena činil 3 koruny, celková hodnota majetku dosáhla výše 8 281 korun a k 21.12.1921 činila pokladní hotovost 418 korun a 24 haléřů.

Dobrovolná práce všech členů jednoty byla ztížena nezaměstnaností, potřebným byly poskytovány finanční podpory a odepisovány příspěvky, ale činnost zůstávala zachována. To všechno za podmínek dnes nemyslitelných. V sále hostince si členové topili sami v plynových kamnech, svítilo se acetylenovými lampami, doma petrolejkami nebo karbidkami. Elektřina byla v obci zavedena až v březnu 1923, vodovod roku 1925 a do zaměstnání se chodilo až do roku 1926 na nejbližší stanici tramvaje až k Semilasu. Jediným zdrojem příjmů byly spolu se členskými příspěvky výnosy ze společenských akcí. Umožňovaly doplňovat tělocvičné nářadí a dokonce poskytnout roku 1926 půjčku na výstavbu Tyršova domu v Praze (2 500 korun), která byla v následujícím roce splacena z výtěžku sletu.

První polovina dvacátých let je charakterizována na jedné straně nezaměstnaností, na druhé straně stavbou sokoloven. To co se nepovedlo v Medlánkách (stavba sokolovny), dokončili s úspěchem v nejbližším okolí Řečkovice, Královo Pole a v České. Královopolští dali do provozu roku 1925 i kluziště, které se stalo základnou pro rozvoj ledního hokeje v této městské části. Problém nezaměstnanosti řešily nadřízené sokolské orgány vypsáním poplatku, který neměl být nižší než 3 koruny na člena. Z naší jednoty byli navrženi k podpoře Adolf a Vilém Dvořákovi, V. Tříska a A. Peňázová. Byla mezi ně rozdělena částka 250 korun.

Roku 1921 byli aktivní i sokolští divadelníci. Zorganizovali 3 zábavy a nacvičili celkem 7 divadelních her. Pro zajímavost uvádím jejich názvy: Černý kříž v lese, Ta naše Máňa, Černé oči, Před svatbou, Není v Praze nad legraci, Vrah a Románek na horách. Nebyl tedy ještě definitivně opuštěn repertoár z období před 1. Světovou válkou a divadelními „kusy“ jako Masér dámských lázní, Hajný Bours pri měsíčku o lásce mžourá a podobné. V současné době nám tuto tématiku připomíná snad už jen televizní Peříčko či bulvární tisk.

Pokud jde o cvičební náplň, byl pro naši jednotu úspěšný i rok 1925. Dne 25. ledna v sokolovně v Králově Poli uspořádal I. okrsek sokolské župy Brněnské tělocvičnou akademii. Mezi deseti tělocvičnými vystoupeními se předvedly i medlánecké žákyně ve cvičení s věnečky a naše ženy se skladbou „Rytmická prostná“.

Důležitým mezníkem byla léta 1927 – 1931. Výstavba ulice „Na Trávníkách“ (dnešní Žebětínek) a „Za palírnou“ (Palírenská) ovlivnila práci jednoty, zejména nebývalým zájmem mládeže o cvičení. Počet žactva se zvýšil ze 67 na 165 – objevily se potíže se získáváním cvičitelů. Snad už tehdy byla založena tradiční dobrá práce s mládežnickými složkami a tak řady cvičitelů a pomahateů byly doplňovány ze schopného dorostu.

Roku 1927 se konal do naší obce významný zájezd I. okrsku sokolské župy Brněnské. Stalo se tak 26. června. Velký průvod vyšel z Řečkovic po tehdejší Sousedské ulici (dnes Kytnerova) na letní cvičiště, kde pokračoval program hromadným vystoupením všech složek. Tyto skladby doprovázel trubačský sbor královopolského Sokola. Zanedbatelný nebyl ani finanční efekt. Pokladna jednoty byla posílena o 2 098 korun.

Následující rok – 1928 – desetileté výročí vzniku samostatné Československé republiky – byl podnětem i pro ostatní společenské organizace, aby v parčíku na Náměstí odboje byl postaven pomník obětem I. světové války. Čestnou stráž v sokolských krojích stáli při odhalení pomníku také členové naší jednoty. Počet členů jednoty se zvýšil koncem roku 1931 na celkový počet 221. Tímto rokem končilo cvičení u Pláteníků (Kytnerova ulice). K zahájení nového školního roku 1931 byla dána do užívání nová přístavba školy a její tělocvična se stala pro všechny složky sokolské jednoty druhým domovem.

Závěrem roku byly ještě václavské hody, silvestrovská zábava a z výtěžku z těchto akcí byla zakoupena bradla za 1 500 korun a na vybudování jeviště bylo dáno 2 400 korun., Byl ustaven divadelní odbor, který sehrál jedno představení, návrh na zřízení loutkového divadla hodlal zrealizovat dorostenec Kalvoda. Vzdělavatel měl na závěr cvičebních hodin celkem 37 proslovů o významusokolského hnutí, o významných osobách našeho národa apod.