Sokolská myšlenka v Medlánkách - 1. díl

Tento text je prvním ze série článků PhDr. Miroslava Vespalce týkajících se historie Sokola v Medlánkách. Věřím, že Vás tento text zaujme a budete se těšit na další díly.

Sokolská myšlenka v Medlánkách

Zahájení činnosti

Roku 1859 utrpěly rakouské armády dvě kruté prohry. U Magenty a u Solferina. Všechny národy obývající tehdejší Rakousko kvitovaly porážku na lombardských pláních s povděkem, poněvadž absolutistický Bachův režim, který ji přivodil, stal se neudržitelným. Tím skončila éra novodobého absolutismu v Rakousku.

Postrašený císař vydal proto 20. Října 1860 tak zvaný Říjnový diplom a v únoru 1861 dokonce ústavu. I když oba dokumenty nevzbudily v Čechách a na Moravě příliš nadšení, přece jen ukončení absolutistického režimu vytvářelo podmínky pro rychlé zakládání politických, hospodářských a kulturních spolků nejen v Praze, ale i na venkově. Po založení pěveckého spolku Hlahol byla roku 1862 založena doktorem Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem tělovýchovná jednota Sokol.

Tyršova hesla „V zdravém těle zdravý duch“, „Jedinec nic, celek vše“, „Co lid nedoved, nikdo nedoved“, „Tam svět se hne, kam síla se napře“, „Naše věc není pro strany, ale pro národ veškerý“ a další, podporovala emancipační snahy nově se tvořícího modreního českého národa. Proto ještě ve stejném roce bylo založeno dalších 8 sokolských jednot, v Praze se konalo první veřejné cvičení a o 20 let později – 18. Června 1882 proběhl v Praze na Střeleckém ostrově první všesokolský slet za účasti 720 cvičenců. V této době již existovalo 76 jednot s 1 600 členy.

Po vzniku samostatné Československé republiky nastaly velmi výhodné podmínky pro další rozvoj sokolské činnosti. Nekompromisní postoj sokolských činovníků vůči rakouskému mocnářství, úloha sokolů v legiích, jejich vystupování bezprostředně po 28. Říjnu 1918 – to vše byly argumenty a podněty pro vznik dalších sokolských jednot. Pro zájemce o sokolskou činnost přicházely velmi aktuální podněty z nejbližšího okolí. Roku 1919 dochází ke sloučení dvou sokolských jednot v Králově Poli a tím se vytváří jedna z největších sokolských organizací v Brně. V červnu 1919 byla založena nová jednota na Vranově, jsou otevřeny nové sokolovny v Králově Poli, Obřanech, Husovicích a položen základní kámen ve Šlapanicích, na podporu českého živlu ve Znojmě odjíždí z Brna na sjezd Švecovy sokolské župy 850 členů, z toho 450 krojovaných. Také VII. Všesokolský slet připravovaný na červen 1920 byl dostatečnou motivací.

Organizovanou tělesnou výchovu mohli provádět tehdejší medlánečtí občané v Dělnické tělocvičné jednotě (DTJ), která byla založena už roku 1906. Její bohatou činnost přerušila první světová válka. Po skončení války pokračovali její členové v činnosti, která však už byla poznamenána názorovými rozdíly v tehdejší sociálně demokratické straně. Doklady o činnosti DTJ končí rokem 1922. Mimo cvičení v řadách DTJ, navštěvovalo několik medláneckých občanů pravidelné cvičební hodiny v Králově Poli, kde existovala sokolská jednota už od roku 1871. Byl to učitel Antonín Valoušek, kominický pomocník Eduard Sedláček (padl v 1. Světové válce), Vojtěch Černý, Josef Peňáz a Anna Korandová. Mezi stoupence sokolské myšlenky patřil i Antonín Uhlíř, který na 10. Listopadu 1918 svolal propagační schůzi. Na ní se přihlásilo prvních 32 nadšenců – 17 mužů a 15 žen. Pro připomínku jejim rodinám uvádím jména: František Faber, Antonín Marša, Josef Mašek, Jan Peška, Antonín Loučka, Josef Urbánek, Ludvík Krmníček, Antonín Vlček, Alois Juračka, František Slanina, Emil Wenzl, Josef Peňáz a Josef Dvořák. Z žen to byly: Anna Vaculová, Anastázie Kučerová, Žofie Suchá, Alžběta Pokorová, Berta Hybnerová, Marie Slaninová, Irena Olejníková, Julie Tišnovská, Marie Peňázová, Marie Loučková, Marie Slouková, Marie Uhlířová, Marie Humpolová, Marie Kuchyňková a Anastázie Vyzinová. Zajímavé je i sociální složení: 12 dělníků, 4 úředníci, 3 učitelé, 2 studující, 8 žen v domácnosti a zbývající tři můžeme označit jako různé. Ke konci roku 1919 přistoupilo 16 mužů a 1 žena.

V čele jedenáctičlenného výboru stál starosta Metoděj Grošov, dále jednatel František Slanina, pokladník Antonín Marša, náčelník Antonín Uhlíř, náčelnice Marie Uhlířová, dále členové Emil Wenzl, Ferdinand Marša, Alois Juračka, Marie Stloukalová, Anastázie Vyzinová a Marie Humpolová. S pravidelným cvičením se započalo už od ledna 1919 a to v hostinci pana Františka Pláteníka – dnešní hostinec U Němců. Rok 1919 je i v další dokumentaci uváděn jako rok zahájení činnosti – byl vyplněn všestrannými akcemi. Pro názor čtenářů uvádím ty hlavní:

• 13. Dubna – tělocvičná besídka s proslovem Vojtěcha Hradila
• 13. Května – hudební a pěvecká akademie
• 5. Července – Husův večer s přednáškou
• 31. Srpna – okrskové veřejné cvičení v Brklu

V červenci byl ustaven cvičitelský sbor ve složení:

• Josef Peňáz – náčelník
• Vojtěch Černý – místonáčelník
• Aloisie Pokorová – náčelnice
• Marie Loučková – místonáčelnice

Členy sboru byli: Josef Pánek, František Fáber, Karel Hostáň, Anna Korandová, Josefa Šandáková a Julie Tišnovská.

Byla zakoupena hrazda za 450 korun, ne jeviště bylo věnováno 1 000 korun. Na konci roku 1919 činila pokladní hotovost 3 504 koruny a 11 haléřů.